Dominik kardinál Duka oslavil 50 let kněžství

V pondělí 22. června tomu bylo 50 let, kdy byl na kněze vysvěcen Dominik kardinál Duka. Malé oslavy v kruhu nejbližších spolupracovníků a přátel se ve středu zúčastnil také centrální sekretář Kolpingova díla ČR Libor Havlík. Oslavenci, který je také duchovním správcem KD ČR předal dar a jménem celého Kolpingova díla popřál Dominiku Dukovi hodně zdraví, Boží pomoci a požehnání pro jeho těžkou službu.

“Mé kněžské povolání se zrodilo v době dospívání. Tak jako u manželů, když se jich zeptáte, co je svedlo dohromady, i já si až při zpětném pohledu uvědomuji všechny souvislosti. Rozhodující moment nenastal tak, že bych slyšel Boží hlas, který by mi oznamoval: „Pojď, staň se knězem a následuj mě!“ Jasné vědomí, že kněžství je mé poslání, ve mně rostlo postupně. Ale už ve čtrnácti letech, když se mě ptali, čím chci být, tak jsem odpovídal, že „knězem“. Na gymnáziu z toho byli zděšeni, protože několik let přede mnou odtud odešel do semináře jeden adept kněžství a škola z toho pak měla obrovské potíže, dokonce musela dát slib, že už se to nebude opakovat.    

Padesát let mého kněžství, k němuž nakonec patří i pět let čekání, které uplynuly od podání první přihlášky ke studiu bohosloví do mého přijetí, je spojeno jednak s královéhradeckou diecézí, jednak s dominikánským řádem.  Zpočátku jsem váhal mezi jezuitským a dominikánským řádem, ale nakonec rozhodlo to, že s živým jezuitou jsem se tehdy nesetkal, zatímco s dominikánem-v osobě Metoděje Habáně-ano. Oba ty řády mě přitahovaly jak svou spiritualitou, tak svým kněžským životem. Přitahovala mě spiritualita, která nestojí na zážitcích, ale musí mít racionální důvody. Když jsem pak četl životopis sv. Tomáše Akvinského od Chestertona a Malou dogmatiku P. Reginalda Dacíka, tak se mi ty věci natolik propojily, že jsem věděl, že mým domovem bude dominikánský řád. A jako člen dominikánského řádu jsem byl také vysvěcen. 

Má kněžská služba měla několik zajímavých zastavení: Chlum sv. Maří nad Ohří, které je místem setkávání české a německé spirituality; Jáchymov, kde mě to přivádělo nejen k úvahám o tom, co je to ekumenismus, neboť zdejší kostel sv. Jáchyma světil Martin Luther; pro mě to bylo také místo největší statečnosti, místo největšího odporu proti komunismu; mohl jsem se tu setkávat s lidmi, kteří prošli tímto vězením. Poslední rok duchovní správy před odnětím státního souhlasu jsem pak prožil v Nových Mitrovicích, v blízkosti rodiště sv. Jana Nepomuckého.

Následovalo 15 práce v plzeňské Škodovce. Za každý ten rok tajné, ilegální kněžské a řeholní činnosti jsem nakonec zaplatil měsícem v kriminálu. Ničeho ale nelituji. Pro mě rozhodnutí být knězem bylo existenciální záležitostí. Řekl bych s Nerudou, že vším, čím jsem během svého kněžského života byl, byl jsem rád. V otázce kněžství jsem nikdy svého rozhodnutí nelitoval. Ono to vlastně ani nebylo rozhodnutí. Zde platí slova proroka Jeremiáše: „Svedl jsi mě, dal jsem se svést.“ 

Dominik kardinál Duka

Zdroj: www.cirkev.cz

 

YouTube Embed: No video/playlist ID has been supplied

  • Kolpingovo dílo ČR z.s.
  • náměstí Republiky 286/22
  • 591 01 Žďár nad Sázavou
  • Tel.: 566 585 010
  • Email: kolping@kolping.cz

Tyto stránky vznikly za podpory EU. projekt : KOLPING: LEVEL 2.0
Registrační číslo projektu: CZ.03.3.48/0.0/0.0/15_031/0002016

Kolpingovo dílo ČR z.s.
náměstí Republiky 286/22, 591 01 Žďár nad Sázavou
Tel.: 566 585 010
Email: kolping@kolping.cz

Tyto stránky vznikly za podpory EU. projekt : KOLPING: LEVEL 2.0
Registrační číslo projektu: CZ.03.3.48/0.0/0.0/15_031/0002016

Podporují nás: